Aktuality

V druhé půli května do Prahy přijel Kurt Ludewig, uznávaný německý teoretik a terapeut (na obrázku uprostřed). S trochou nadsázky jej můžeme nazvat terapeutickou legendou, jeho práce má široký ohlas - a to nejen v České republice. Nicméně právě pro české publikum je jeho přístup klíčovým vstupem do systemické terapie, jak se s ní seznámíte na výcvicích isntitutů jako ISZ - MC nebo Gaudia a jistě i dalších.

Český čtenář má k dispozici překlad jeho knihy: Systemická terapie - základy klinické teorie a praxe, která vyšla v roce 1992 a od té doby se stala bezmála učebnicí systemického přístupu. Seminář, který uspořádal Institut pro systemickou zkušenost - MC v Praze (vedoucí Vratislav Strnad na obrázku vlevo), byl tedy jistě jednou z hlavních událostí roku v odborných terapeutických vodách.

Seminář trval jen dva dny, ale i tak Ludewig stihnul představit svou teorii, vysvětlit, co je nového od posledního semináře, na kterém se s ním české publikum mohlo setkat, také hovořil o tom, o čem přemýšlí v současnosti a pozval nás do živé otevřené diskuze o teoretických otázkách. Ale nejen to. Také nám ve dvou ukázkách své terapeutické práce představil, jak vypadá v praxi to, o čem hovoří, i když, jak podotýkal, už praktickou terapeutickou práci příliš nevykonává a věnuje se spíše teorii.

Ludewig přednesl mnoho informací a také je dobře vysvětlil. Nechci je tu rozepisovat všechny, ale ze semináře jsem pořídila zápis (ke stažení v sekci Dokumenty nebo pro novější verze prohlížečů pod článkem) takže se můžete seznámit blíže se vším, o čem se mluvilo. Kurt začínal poměrně podrobnou rozpravou o systemické klinické teorii - klinické ve smyslu "spojená s praxí", o jejím obsahu a metodologii a základním terapeutickém dilematu: „Jednej účinně a bez toho, abys dopředu věděl, co tvoje chování vyvolá.“ S ním se systemický terapeut musí neustále vyrovnávat a právě v tom pak spočívá jeho terapeutická práce.

Dále se nevyhnul svému rozlišení zakázky a žádosti - odtud jeho přístup bývá nazýván jako "zakázkový", seznámil se systemickou koncepcí poruch, kterou velmi zajímavě propojil s koncepcí Harryho Goolishiana a tím, jak ji sám rozpracoval. Doporučuji k bližšímu prozkoumání právě tuto část zápisu ze semináře, kde hovoří o "konzervativní emoční logice", kterou vyznávají "problémy".

Následovala ukázka terapeutické práce s rodinou, která vznikla během pěti minut z účastníků semináře. Pro někoho byl možná překvapivý závěr této konzultace, ve kterém Ludewig dával rodině docela návodný plán toho, jak s ním mohou dále spolupracovat - s kým by se mohl sejít individuálně, nebo na čem a jak s nimi může pracovat jako s rodinou. Ačkoli pro někoho bylo nepochopitelné, proč nabízel práci individuální a nevyužil toho, že za ním přišli všichni dohromady jako rodina. To se ozývalo z kruhu rodinných terapeutů, líbilo se mi ale, jak Ludewig ukázal nedogmatičnost svého přístupu když odpověděl, že by "nerad rozhodoval za klienty o tom, jestli je lepší pracovat s nimi dohromady nebo zvlášť".

Pokud se začtete do mého zápisu, doporučuji vaší pozornosti ještě koncept "Polyfrenie", který se mi spojoval s představou "voices" ve spolupracující přístupu a ukázal mi tím postmoderní povahu Ludewigova uvažování. Důsledkem takového konceptu je třeba diamtrálně odlišný pohled na schizofreniky, jak Ludewig vysvětlil. Schizofrenik není někdo s mnohočetnou osobností - naopak. Všichni "neschizofrenní" lidé mají k dispozici spoustu osobností, spoustu možností, které využívají v různých situacích - jako rodič, jako milenec, jako učitel a jako nakupující se chováme vždycky úplně jinak, jsme polyfrenní. Schizofrenici se naopak chovají stále stejně, zúžili své bytí na jednu možnost z mnoha, které měli, stali se "monofrenními" a za všech okolností se chovají stejně, což z nich v očích druhých dělá psychicky choré.

Seminář Kurta Ludewiga byl mojí první možností setkat se s touto osobností. Má vysoká očekávání naprosto nezklamal, naopak svým vřelým přístupem a otevřeností ke kritice mě bohatě inspiroval. Doufám, že si jej užijete alespoň zprostředkovaně, skrze můj zápis ze semináře. Uvítám všechny hlasy, které chtějí něco říci k tomuto povídání, a rozloučím se slovy, se kterými se obrátil Ludewig na reflektující tým při své konzultaci: "Můžete říkat, co chcete, ale žádné zlé věci...".