Narativ.cz | website for postmodern ways in therapy and consulting

Blogy

Supervize v podání Harlene Anderson

Už přes týden jsem v Brně a musím bohužel konstatovat, že myšlenka on-line blogového seriálu pro narativ.cz z mé cesty do Mexika nevyšla úplně podle představ. Po příjezdu do Playa del Carmen, které bylo dějištěm sympózia spolupracující terapie s názvem International Summer Institute, jsem se možná až moc ponořil do série workshopů, přednášek a konzultací, do bohatého nočního života a do klidných vln Mexického zálivu.

Navíc mi vypověděl službu můj notebook, naštěstí jen dočasně. Po návratu do ČR mě čekal ostrý střet s pracovní realitou a tak se až nyní probírám svými poznámkami z intenzivního setkání terapeutů, poradců a výzkumníků inspirovaných postmoderními přístupy a snažím se o nějaké smysluplné shrnutí…

On je ten odstup vlastně fajn. Za těch deset dní se mi myšlenky trochu zpřehlednily, měl jsem možnost vést několik vlastních konzultací s klienty a mohu teď bez otálení a bez přehánění napsat, že jsem v Playa del Carmen udělal velký posun nejen ve svých úvahách o terapii a poradenství, ale i v praxi. A jak takový posun vypadá? Pokusím se to ilustrovat na jednom příkladu práce Harlene Anderson.

Ještě před začátkem celého sympózia nabídla Harlene, hlavní postava celého týdne, účastníkům možnost přijít na supervizní seminář a třeba i otevřít nějaký svůj problematický případ nebo klinické dilema. Spojila supervizní práci se stručným popisem svého přístupu k supervizi. Po delším úvodu a představení všech členů se zeptala, kdo by chtěl mluvit o nějaké situaci, se kterou by mu mohla pomoci. Přihlásily se dvě terapeutky, jedna z Argentiny, druhá z Mexika, každá se zcela odlišným případem.

Neměli jsme čas na dvě konzultace, přesto jsme nemuseli hlasovat. Harlene se rozhodla, že bude konzultovat s oběma terapeutkami naráz. Vzala si k sobě ještě svoji kolegyni z Mexika, Margaritu Tarragonu. Kromě nich se přidala ještě Sylvia London, další mexická kolegyně Harlene, která všechno řečené tlumočila ze španělštiny do angličtiny a opačně.

Po důkladném prozkoumání situací obou terapeutek (ve vyprávění se střídaly) navrhla Harlene, aby každá měla k dispozici svůj reflektující tým složený z účastníků semináře. Terapeutky diskusi v reflektujících týmech poslouchaly, potom ještě mluvily spolu navzájem. Na závěr je Harlene poprosila o krátké shrnutí, s čím budou z konzultace odcházet.

Celá konzultace pro mě byla jasnou ukázkou a zároveň oživením toho, v čem vidím mistrovství Harlene a kouzlo spolupracujícího přístupu. Asi v té zcela samozřejmé a stále přítomné důvěře ve vlastní kompetenci klientů a dalších účastníků konzultací rozhodovat, vybírat, tvořit, definovat, formulovat a přeformulovávat.

Kdyby práci Harlene sledoval „nezávislý pozorovatel“, možná by řekl: „vždyť ona nedělá vůbec nic“. Nezazněla žádná „zázračná otázka“, žádná „účinná technika“, žádná „promyšlená“ nebo „dobře provedená“ intervence. Viděli jsme „pouze“ obrovské zaujetí přítomnými lidmi a jejich vyprávěními, velkou dávku slušnosti, respektu a úcty k druhým lidem a vynikající, doslova uměleckou práci se sociálním prostorem, která dokázala vtáhnout do procesu všechny přítomné beze zbytku. Začali jsme jako skupina posluchačů, kteří se přišli podívat na práci slavné terapeutky. Odcházeli jsme jako kolegové, kteří spojili síly, aby pomohli dvěma terapeutkám ze svého středu najít nové možnosti pro svoji práci s klienty. A zároveň jsme si odnesli spoustu inspirace pro naši vlastní praxi.

Přesně tohhle je důvod, proč mi vždycky přijde tak složité vysvětlovat, co to je ISI. Letní škola? Konference? Sympózium? Dovolená na pláži? Asi ze všeho trochu. Především je to ale setkání, při kterém dochází více než kde jinde k dialogům s potenciálem transformace. A tím se všichni účastníci mají také přirozenou možnost ve vedení těchto dialogů zdokonalovat: jakoby mimochodem. To, co se naučili, poznají až s odstupem času, ve svojí praxi. Já jsem to během prvního týdne po návratu poznal více než zřetelně. Kromě toho, že trochu jinak mluvím s klienty a kolegy, mám také daleko víc energie a chuti do práce. No, ale na druhou stranu… po-víkendové svátky mi vůbec nevadí…

Odkaz na blog Jitky Balášové, která se také zúčastnila ISI, najdete zde.

 

Komentáře

Nepřehlédněte

Workshop 2017 Werner Schütze (DE)

Dr. Werner Schütze:
OPEN DIALOG IN MENTAL HEALTH CARE

We wholeheartedly invite you to an experiential workshop, centered on the experience of being in dialogue. The workshop is suited for people who are interested in the field of mental health care, are currently working in the field, or wish doing so in future.

When: 24. - 25. 11. 2017
Where: Brno

more info..

Video

Embedded thumbnail for Narativ in dialogue with Jaakko Seikkula

Newsletter

Zůstaňte informováni o našich nejnovějších zprávách!

CAPTCHA
spam protection
Fill in the blank.
Network for Dialogical PracticesOtevřený dialog

Search form

CAPTCHA
spam protection
Fill in the blank.