Blogy

O strategiích aneb něco kontroverznějšího, abychom o prázdninách při postmoderních úvahách nezlenivěli:-)

Rád bych  zde nabídnul k diskusi úryvek ze svého článku o hypnoterapii zaměřené na řešení (celý článek zde nalézt na: http://dalet.cz/Clanky/SF-podvedomi.pdf ).Již psát o hypnoterapii je v postmoderním světě skoro stejně kontroverzní jako psát v něm o psychoanalýze (na to jsem si ještě netroufl). V předloženém úryvku se zabývám "strategičností", která bývá tradičně s hypnoterapií (a s kdečím jiným) spojována a v postmoderním diskurzu bývá spíše kritizována. Za jakékoli podněty a nápady budu vděčný:

"Druhá výhrada spočívá v určité „strategičnosti“ práce s podvědomím. Toto téma je v postmoderních či systemických přístupech široce diskutováno (Ludewig, 1994; Anderson, 2010; Úlehla, 1999; Efran, Lukens, Lukens, 1990) a „strategie“ (popřípadě související pojmy jako „intervence“, či „technika“) se stala mezi některými systemickými terapeuty takřka neslušným slovem. Na tomto místě není prostor pro detailnější rozbor této otázky, ale rád bych nabídnul aspoň několik tezí, které jsem si na základě výše uvedené literatury i četných diskusí pro sebe zformuloval:

a)      klient přichází za terapeutem, aby mu pomohl ke změně žádoucím směrem, a důvodně očekává, že terapeut mu může v tomto směru nabídnout více, než kamarád u piva

b)      s odvoláním na předchozí tezi lze říci, že terapeutovou prací je vytvořit kontext pro změny (nové pohledy, možnosti, cíle, motivace…), které klient potřebuje, klientovou prací je změny realizovat – terapie je tedy spolupráce a nikoli jednostranné působení terapeuta na klienta (což platí i o hypnoterapii!)

c)      ke změnám je třeba využít zdroje klienta (jiné k dispozici nejsou)

d)     změny nelze bezezbytku předvídat a naplánovat (tzv. „nemožnost instruktivní interakce“ – Ludewig, 1994)

e)      přesto je nelze iniciovat zcela nahodile (to by bylo neetické)

f)       užitečný je z mého pohledu experimentální přístup – zkoušet co funguje a to rozvíjet a naopak upouštět od toho, co nefunguje a nezapadá do „struktury“ klienta

g)      terapeut klienta (a naopak) vždy nějakým způsobem ovlivňuje (ať už je to reflektováno nebo nikoli)

h)      čím více svého vlivu terapeut využije a čím větší intervenci (zásah) zvolí, tím větší riziko pro klienta vzniká a tím větší odpovědnost také terapeut přejímá (proto je bezpečnější postupovat po malých krůčcích)

i)        ačkoli terapeut usiluje a měl by usilovat o „zplnomocnění“ klienta a partnerskou spolupráci s ním, nic to nemění na předchozích dvou tezích

j)        výše uvedené body ukazují na nutnost sebereflexe terapeuta (přinejmenším by měl dokázat zdůvodnit, proč dělá právě to, co dělá a proč to dělá právě tímto způsobem)

k)      terapeut smí mít (a má mít) svou „terapeutickou strategii“ – ne ve smyslu nějaké „manipulace“ klienta za předem daným cílem, ale v tom smyslu, že dělá to, co dělá, za určitým účelem a že za to, co dělá, přebírá také odpovědnost.

l)        samozřejmě může výše uvedenému (bod k) říkat i jinak

Každá z uvedených tezí by si patrně zasloužila detailnější popis a kritickou diskusi. Pokud bychom z uvedených tezí vycházeli, lze říci, že je v zásadě stejně strategické (nebo naopak stejně ne-strategické a tedy spolupracující) pracovat s podvědomím jako zaměřovat se na řešení nebo rozvíjet klientovo „vlastní autorství“ („self-agency“ - Anderson, 2009; „reauthoring“ – White, 2007), uvědomění (Perls, 1996) či sebeaktualizaci (Rogers, 1998) apod."

Komentáře

Obrázek uživatele hezzoun

Za klíčový předpoklad, na jehož základě lze asi udělat rovnítko mezi jakýmikoli způsoby interakce, považuju Leošův bod G, tj. že reflexe nereflexe, terapeut vždycky klienta ovlivňuje. Moje výpisky z četby mi naopak říkají, že informace vzniká u adresáta. Terapeut podle mě přispívá (nenahodile, s pragmatickou snahou o užitečnost, atd.) ke konverzaci, ale to je taky všechno. Nijak na klienta nepůsobí. Buďto platí za dé "nemožnost instruktivní interakce" nebo za gé, že k ovlivnění vždycky dochází... HH

Obrázek uživatele Leos.Zatloukal

Ahoj Honzo,

díky za zajímavý komentář. Pro mě se dé a gé vzájemně nevylučují. Tezi o nemožnosti instruktivní interakce chápu tak, že i když v konverzaci mezi terapeutem a klientem dochází ke změnám (a za zmíňku stojí, že píši o vzájemném ovlivňování, nikoli o terapeutově jednostranném působení na klienta), nelze tyto změny jednostranně (ze strany terapeuta) naplánovat a klientovi "udělat". To se ovšem nijak nevylučuje s tezí, že k (vzájemnému) ovlivnění vždy dochází - pokud terapeut "nenahodile přispívá ke konverzaci", pak ani klient ale ani on sám nezůstává po konverzaci beze změny.

Obrázek uživatele hezzoun

... :-)

HH

Obrázek uživatele Leos.Zatloukal

.

Nepřehlédněte

Workshop Sheila McNamee 2017

Radikální přítomnost:
NOVÝ POSTOJ K DIALOGICKÉ ZMĚNĚ

Workshop s americkou terapeutkou a profesorkou komunikace určený nejen pro psychology, terapeuty, sociální pracovníky a poradce, ale i pro všechny další zájemce o dialog v práci s lidmi

Kdy: 21. - 22. dubna 2017
Kde: Brno

více informací..

Video

Embedded thumbnail for TAOS - Marketa shortcut

Newsletter

Zůstaňte informováni o našich nejnovějších zprávách!

CAPTCHA
ochrana proti spamu
Vyplňte prázdné pole.
P Ú S Č P S N
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
 
 

Vyhledávání

CAPTCHA
ochrana proti spamu
Vyplňte prázdné pole.