Blogy

Oba dva hlavní pětihodinové workshopy už mám za sebou, za chvíli mě čeká večerní akce v baru se studenty. Jsem teď na svém pokoji, nejsem úplně fresh, ale nevím, jestli je to ještě kvůli časovému posunu, kvůli počasí nebo kvůli workshopům.

Nedokážu říct, co workshopy přinesly studentům, ale mně přinesly hodně. Chtěl jsem využít toho, že před dvěma lety jsem hovořil v Kanankil se stejnými studenty, když začínali program „Addictions“. Bylo to těsně po mé stáži v Houston Galveston Institute, kde jsem měl možnost na vlastní kůži zažít spolupracující postmoderní přístup v terapii. Nyní ti stejní studenti magisterský program končí. Ideální čas pro společnou reflexi!

Začal jsem tím, že jsem trochu vysvětlil kontext mojí práce ve Sdružení Podané ruce. Bylo to dost náročné, protože ve srovnání s Mexikem je to naprosto jiný svět. Pojmy jako „harm reduction“, „kontaktní centrum“, „metadon“ nebo „terapeutická komunita“ jsou tady naprosto neznámé. Naopak nemohli uvěřit, že v České republice jsou pouze dvě skupiny Anonymních alkoholiků.

Potom jsem krátce zreflektoval, jak postmoderní perspektiva ovlivnila mé působení v drogových službách. Mluvil jsem o tom, jak si přestávám hrát na experta na „závislost“ a raději se tak trochu hloupě doptávám, co to přesně pro klienta znamená, když říká, že má „absťák“, když má „chutě“ nebo když se „chce léčit“. Snažím se o to, abychom dokázali najít nějakou společnou řeč a také společný cíl, na kterém můžeme pracovat. Mimo jiné jsem se také zmíjnil o tom, jak postupně zmizely formuláře k vyplnění, které dřív ležely mezi mnou a klientem jako prodloužená ruka nějaké vyšší moci, která nám ukládá, co dělat, aniž by to kdokoliv z nás považoval za nutné.

A pak už byla řada na studentech. Utvořily malé týmy, ve kterých vždy dva studenti programu „Psychotherapy“ vedli „výzkumný“ rozhovor s jedním studentem „Addictions“ a snažili se prozkoumat, jak postmoderní perspektiva ovlivnila práci těchto studentů v oblasti závislostí. Následně jsme si s částí „výzkumníků“ sedli a hovořili o tom, co se dozvěděli. K dispozici jsme měli dva reflektující týmy: jeden složený ze zbytku výzkumníků, druhý ze „zkoumaných osob“. Otevřel se tak velice zajímavý interaktivní proces, který přinesl řadu podnětů k dalším a dalším reflexím.

To bylo včera. Dneska jsme především mluvili o tom, jak se dá na závislost obecně pohlížet z postmoderní perspektivy. A vymýšleli jsme způsoby, jak tuto perspektivu uvést do praxe v podobě konkrétních projektů. Myslím, že by z toho mohlo být i něco praktického do budoucna. Začátek česko-mexického partnerství v oblasti závislostí. Myslím, že dneska večer v baru na to ještě dojde řeč…