Blogy

Po dvou letech se opět vydávám na cestu do Mexika, nejen za tortillami, tequillou a plážemi, ale hlavně za kolegy, kteří provozují postmoderní kolaborativní praxi v terapii, poradenství, supervizi nebo ve výzkumu. Strávím týden na Kanankil Institute v Meridě, kde povedu sérii workshopů na téma "Addictions and Social Constructionism". Pak pojedeme ještě s několika místními kolegy do Playa Del Carmen na "plážové sympózium" International Summer Institute in Collaborative Practices pořádané týmem z Houston Galveston Institute v čele s Harlene Anderson. Čerstvé zážitky z mexického výletu se budu vždycky snažit co nejrychleji blognout přímo sem...

Zatím jsem ale ještě v Brně. Je neděle, krátce před druhou hodinou ranní, snažím se sestavit nějakou strukturu workshopů v Kanankil, moc mi to nejde. Téma široké, představa o publiku mlhavá, nápadů sice hodně, ale jakoby to pořád nebylo ono. V drogové oblasti už pracuji sedm let, ale říct něco jasného o "závislosti", to se mi pořád nedaří. Obzvlášť z pozice sociálního konstrukcionismu, kterým se zabývám jen o něco kratší dobu.

Odlítám ve středu. Nejdřív Bratislava, pak Londýn, ráno Cancun, kde nasednu na autobus a v Meridě mě vyzvedne Rocio, ředitelka Kanankil Institute, předpokládám že ve svém kabrioletu. Doufám, že ho ještě má. Vzpomínám si, jak jsme v něm před dvěma lety odjížděli z místního rádia v Meridě, kde jsme v nějakém křesťanském pořadu vysvětlovali, že závislost není ani hřích ani nemoc. Se staženou střechou a s Amy Winehouse na plný pecky: "They try to make me go to rehab, I say no, no, no..."

Odjíždím už sice za dva dny, ale pořád mi to přijde ještě dost daleko. Asi to bude tím množstvím práce, které mě tady ještě čeká. Zásobu energy drinků mám ale nakoupenou, tak to snad všechno klapne. Teď jdu chystat ty workshopy...